Co v simulátoru vidíte
Uprostřed obrazu je stín černé díry: oblast, ze které k vám žádné světlo nedorazí. Je znatelně větší než samotný horizont událostí, protože gravitace zachytí i paprsky, které míří jen těsně kolem něj. Tenký fotonový prstenec poblíž okraje stínu tvoří světlo, které před cestou k pozorovateli proletělo těsně kolem černé díry. Jeho poloha v obrazu není přímo poloměrem dráhy tohoto světla.
Kolem díry žhne akreční disk z obíhajícího plynu. V tomto modelu se rychlost u vnitřního okraje blíží polovině rychlosti světla, zatímco vzdálenější části obíhají pomaleji. Ačkoli je disk plochý, jeho odvrácenou část vidíte jako oblouk nad i pod stínem. Světlo z ní se totiž ohnulo kolem díry. Strana disku, která se pohybuje směrem k vám, je díky Dopplerovu jevu jasnější.
V pozadí je skutečné panorama Mléčné dráhy. Hvězdy v blízkosti stínu se natahují do oblouků a při vhodném natočení kamery vytvoří kolem díry Einsteinův prstenec.
Jak simulace funguje
Pro každý bod obrazu vyšleme z kamery světelný paprsek a sledujeme ho pozpátku prostorem kolem nerotující černé díry popsané Schwarzschildovou metrikou. Dráhu počítáme krok za krokem: čím blíže k díře, tím silněji se paprsek ohýbá. Pokud skončí pod horizontem, bod je černý. Pokud protne rovinu disku, přičteme jeho záření. Pokud unikne do dálky, přečteme barvu z panoramatu oblohy ve směru, kterým paprsek nakonec letí.
Jas disku určuje teplota klesající se vzdáleností od díry, relativistické Dopplerovo zjasnění a gravitační rudý posuv. Celý výpočet běží na grafické kartě pomocí WebGL 2, a plynulost závisí na výkonu zařízení i rozlišení obrazu. Na slabších zařízeních automaticky snižuje vnitřní rozlišení.
Čas a meze modelu
Rychlost animace je ilustrativní. Výpočet obrazu probíhá průběžně v prohlížeči, ale sekunda animace nepředstavuje sekundu u konkrétní černé díry. Nástroj nemá přiřazenou fyzikální hmotnost ani kalibrované časové měřítko. Pohyb plynu je zrychlený pro lepší názornost.
Ukazujeme nerotující černou díru a zjednodušený tenký disk. Barvy, struktura plynu a průhlednost jsou ilustrativní. Numerické sledování paprsků má omezený počet kroků; zejména u velmi blízkých pohledů nejde o přesný vědecký výpočet.
Ovládání
- Tažení myší nebo prstem otáčí kamerou kolem díry.
- Kolečko myši po kliknutí do simulátoru, dva prsty nebo tlačítka plus a minus mění vzdálenost od díry.
- Dvojklik nebo tlačítko s šipkou vrátí výchozí pohled, klávesnice: šipky otáčí, plus a minus přibližují.
- Pozastavit zastaví animaci i automatický pohyb kamery. Ruční otáčení a přiblížení fungují dál. Přepínač Kamera: auto / ručně ovládá samostatně automatické otáčení.
- Reproduktor vedle zoomu zapne nebo vypne umělý void ambient. Po zapnutí můžete nastavit hlasitost. Při přepnutí do jiné karty se zvuk pozastaví; sonifikaci NASA si můžete samostatně přehrát pod simulátorem.
- Tlačítko s prstencem skryje nebo zobrazí akreční disk, poslední tlačítko přepne celou obrazovku.